Jiz 7. rocnik vanocniho skialpoveho prejezdu - tentokrat Mala Fatra po druhe.

Pise pan Vychutnavac vsech kopecku - Roman Pluhar

Tradičně odjíždíme na Štědrý den hodinu před půlnocí poměrně úspěšně organizovaně ve složení, Ježura, Kykl, Džegr, Bobík a Já.Cílem je Malá Fatra.

      Původní plán překonat přívozem řeku pod hradem ve Strečně  a nechat auto v Nezbudské Lúčke a zdolat trasu Starý hrad-Suchý-Malý Kriváň-Velký Kriváň-Stoh a okolí Rozsutece vzala za své.Po sněhu ani památky, přívoz „nepremával“ pro silný vítr, který dělal na řece vlnky.Ve vsi zaznamenáváme velmi nezvyklý pohyb obyvatelstva, jež známe tak leda když skončí akce v Sazka Aréně.Příčinou je začínající akce v kostele.Musíme se vrátit a tak operativně měníme plán a míříme do Vrátné doliny.Cestou je ke svému zdraví nejzodpovědnější Čentéš, který se sedíc uprostřed na zadní sedačce pečlivě poutá, aby jeho „trupík“ nemohl opustit prostor vozidla.Na několik chvil zdomácňuje nová přezdívka „Trupík“.Plán nechat auto v malebné vesničce Štefanová nám zhatí souvislá dvoucentimetrová vrstva ledu na cestě.Proto jedeme do Vrátné, kde vykydáme věci pod sjezdovkou  Paseky.A s Jirkou odjíždíme do Terchové zaparkovat.Auto končí na zahradě majitele u kterého končíme v rámci dobrých mravů  ve sklepě, kde má svoji nálevnu.Poté co jsme mu nechali trochu peněz do nás rve kořalku.Ač je brzké dopoledne je dost na kaši.Vracíme se stopem a se svými nic neváhajícími druhy se shledáváme u pivka.Čas rychle plyne.Je poledne a my ťapeme Paseky, kde Jiří prvně testuje sněžnice.Jelikož máme zpoždění,  končíme na Chatě na Grúňi.Zde zneužíváme přibližovací vlek k bezplatnému lyžování.Však na to s Bobíkem ve čtyři hodiny dojíždíme, když nám vlekař vypne vlek před nosem.Na Bobíkovo žádost, zda by nás nevyšvihnul ještě nahoru, dostává strohou odpověď, co by sme ještě nechtěli zadarmo.Jiří je toho odpoledne také aktivní a zkouší lyže.Velmi krátce na zledovatělém terénu poté konstatuje, že mu k srdci nepřirůstají.S další nabídkou to vypadá jako když se snažíte nutit kočku plavat.Bylo možno také uskutečnit báječnej záběr Velkého Rozsutece, díky nádherné oblačnosti a dramatického světla slunečního svitu, nebýt laxního přístupu fotografa Čentéše.Ale, tak už to v životě bývá, že mnoho věcí je dílem neopakovatelného okamžiku.A se slovy „až příští jízdu“ se o něj přichází.Nutno pánům Čentéšovi a Ježurovi poděkovat za záznam mnoha jiných.Ubytováváme se a podvečer trávíme konzumací.Večer si k nám přisedá mladý slovenský pár.Ona studující VŠ, on VŠ pracující v Irsku tou dobou prožívající svátky se svou milou.Spolubydlící tvoří jinak rozmanitější vzorek.Večer utíká rychle díky našim přátelům s nimiž vedeme pestrou a obohacující konverzaci.Později dochází na vtípky a zážitky.Zde se náš slovenský kamarád stává naprosto jedinečným bavičem s nekonečnou zásobou příběhů.Končíme v hospůdce s bolavými břichy od smíchu a přijímáme pozvání na pokoj na nějakou údajně dobrou Irskou Whisky.Již notně ukrajujeme z dalšího dne a je nám jasné, že některým z nás nebude toho rána nejlépe.Lahev pouští poslední slzu, klobásky a sýr došly a my jdeme na kutě.

        Ráno si objednáváme snídani a přepočítáváme mozkové buňky.Zcela nejvíce jich zhynulo Ježurovi.Počo nic moc.V dolině pod mrakem a trochu prší.Pohled na hřeben nevěstí žádná panorámata.Navaříme čaj do termosek, balíme a vyrážíme na Chatu pod Chlebom.Před chatou na vleku korumpujeme „vlekára“ a chvíli než si zatopíme cestou na Poludňový grúň oddalujeme.Jiří  ťape  na sněžnicích rovnou.Na hřebeni pěkně fouká a taky je vidět, že sněhu je dost.Někde v Sedle v Stenách se počo totálně zhoršilo.Vítr sílí a padá totálně hmha.Ježurovi pomáhám pacifikovat jeho padák, což je pláštěnka přes batoh , kterou neměl chuť si včas sundat a nyní mu způsobuje potíže s přilnavostí s zemským povrchem, nebo minimálně ohrožení její životnosti.Jedinou orientací se pro nás stává tyčové značení a buzola.Zavádíme husí vejřad a hlídáme jeden druhého.V oblasti Hromového chceme pokračovat po žlutej, ale jsme nuceni pokračovat po hřebeni, protože pohled na hranu návěje není nic bezpečného.Pod Chlebom ztrácíme na chvíli směr jež zachraňujeme průzkumem okolí.Sněží, fičí.Z Chlebu sjíždíme k Snílovskému sedlu odkud čekáme další cestu k chatě.Po čtvrté hodině objevujeme boudu, která patřila k nepoužívanému vleku.Je zchátralá čili přístupná a ve vnitř zavátá sněhem.Mezitím co se hoši pátravě věnujou našemu dnešnímu doupěti, nacházím odbočku, odkud by to mělo být podle mapy na Chatu pod Chlebom kousek sjezdu na lyžích.Neznalost terénu a špatné počasí sjednocuje náš názor.Vyklízíme boudu od sněhu, ucpáváme okna a dveře a oklepáváme strop.Závěr dne se stává příjemnou událostí.Vaříme, baštíme a žvaníme asi do půl desátý.Usínáme zatímco venku zuří sněhová  vichřice.

        Ráno se osvobozujeme z doupěte a vstupujeme opět do tiché hmly.Po krátkém sjezdu jsme toho dne první příchozí na chatě.Něco málo konzumujeme a pro špatnou předpověď počasí kupujeme bydlení.Čas utrácíme čtením velkého množství časopisů.Před polednem vystrkuju nos ven a z hmly je slyšet nezřetelný hluk kovového klepání.Vracím se do výčepu zeptat zdali nemám slyšiny, zda venku slyším běžet vlek.Jsem ujištěn, že je to možné a patří ski klubu Turany.Po domluvě u vleku čekáme, až po obědě uslyšíme cinkání a jdeme lyžovat.Lyžovačka je ve zcela přírodních a rodinných podmínkách.Na krátké Pomě používají patent zavěšeného talíře na tlakové hadici na což jsme upozorněni, že treba take ake si finty k nasadnúti.Několikrát si zkouším styl opičák na liáně.Se stmíváním postupně končíme.Lyžníci nás přátelsky zvou večer na návštěvu.Chatu mají novou, ta původní jim nedávno vyhořela.Z původně srdečného pozvání se stává marketingový tah s nabídkou pobytů.Jelikož následující den dostáváme ještě několik zaručených individuálních nabídek, tak se nemůžu ubránit dojmu, že ta jejich športová jednota je pekne prefíkaná.Večer musím ještě zašít roztrženej pás, kterej mi drží jen za jeden centimetr.

        Další den ráno opět hmla, takže zpomalená aktivita, snídaně, časopisy a diskuse o tom co dál.Tradičně se začínám věnovat vyhlížení nějaké díry v hmle.Jsem odměněn a na chvíli vidím krásné modro a zatuším šanci dostat se nad mrak.Kroutí se mi palce na nohou a snažím se teamu sdělit, že to stojí za pokus.Obzvláště pán Čentý se nenechá vyrušit ze svého lordského klidu a nechce se pouštět do žádného zbytečného dobrodružství, což převažuje misku vah k dalšímu hnípání.Ovšem štěstí nám přeje v podobě příchozího chatára, který mou domněnku o inverzi potvrzuje.Vyrážíme na lehko a po pár výškových metrech jsme nad mraky.Jen ztěží se dá popsat ta paráda kolem nás a chtělo by to jiného hráče se slovy než jsem já.Jiří s Pavlem to berou přímou cestou na Kriváň a mi to otáčíme nejdříve na Chleb.Na vrcholu Kriváně teamujeme.Super.Až, když se nabažíme rozhledů, což trvá pěkně dlouho, se spouštíme s Kriváně na lyžích.Míjíme Snílovské sedlo a rychle ztrácíme vrstevnice směrem do Staré doliny.Tou dobou Jiří soluje na sněžnicích zpět.Na hranici lesa se vracíme žlebem okolo našeho předvčerejšího útočiště.Odpoledne opět lyžujeme u chaty.S Bobíkem zkoušíme terén v průseku generál.Obnáší to včas zmizet v lese, abychom se dostali k vleku.Necháváme se vyprovokovat prašánkem a samozřejmě přejíždíme.Bez pásů jsme pěkně v pr.....Nabíráme přibližnej směr a začínáme se brodit k vleku.Je tolik sněhu, že co krok to zapadnutí po pás.Co krok to boj o vyproštění "křup"a znovu po pás.V životě by člověk nevěřil jak rychle ztěžkly lyže.Se supícím Bobíkem za zadkem se po čtyřiceti minutách, pěkně roztopený dostáváme na přibližovačku projetou lyžema k vleku.S lyžema končíme.Chata, pivko a tak.Miriam, což je děvče pracující pro chatára, nahazuje cosi o pěkném nočním výstupu.Říkám, že jo a Miriam, že to myslí vážně.Musí si domluvit volno a v osm večer nám začíná křupat sníh pod sněžnicema pro následujících pár hodin.Je jasno samá hvězda, krásná atmosféra a na vrcholu Kriváně poněkud mrazivo.

       Další den jak jinak hmla.Na chatě se loučíme a volíme návrat do Vrátné doliny.Pán Čentéš s Radkem volí cestu sjezdem do Staré doliny.Zviklám Jiřího a potom ještě Bobíka na cestu po hřebeni.Dělíme se.Zatímco si hoši plní břich v útulné hospůdce, my si dopřáváme panorámata a obzvlášť Rozsutec je pěkný kus šutru.

       Začínáme se vracet pomalu k domovu přes kúpalisko v Bešenovej.Tradičně hrajeme na babu.V přeplněném termálu tímto není o legraci nouze.Třeba, když při našich potápěčských fintach, málem dostáváme nabančeno od polského ranaře, kterej nás má za ůchyly.Potom to valíme do Harleje, kde nám vypadli z oka s jejich vánočníma cenama.Chvíli máme taškařici s několika odrostlejšíma, rozdováděnýma děvčatama.

        Přes noc se pohodově přesouváme do Prahy, kde potřebujeme vrátit Jirkovo sněžnice.Jsme v Praze moc brzo a tak se potácíme vyřízený mezi mlíčňákem a erotickým schopem.No a potom už hurá domů.....

         Sice se nám ten přechod trochu zvrhnul, ale je na co vzpomínat.......